Pánská jízda do Peenemunde

I když si už na vizitku píšete několik funkcí (v překladu je vám přes čtyřicet), chcete si plnit klukovské sny, navíc podpořené zájmem o historii, která nakonec dala vzniknout letům na Měsíc. A protože sny se mají plnit, parta kamarádů vymyslela vcelku unikátní dárek. Výlet do Peenemunde. Kdo nezná detaily, za druhé světové války zde byla utajovaná továrna a polygon na testy raket V1 a hlavně V2, pod vedením Wernera von Brauna (Více zde: Amazing pictures of V2 Rockets at Peenemunde). Tentýž Werner von Braun za dvacet let později postavil Američanům raketu Saturn 5, kterou na Měsíc doletěl Neil Armstrong a dalších 14 astronautů. Posádka ve složení Čtyři z tanku a pes (čti čtyři urostlí pánové po dvou dětech a pilot) startuje v sobotu ráno z roudnického letiště směr německé pobřeží Baltu. Po startu se obratem hlásíme na Praha Info a aktivujeme letový plán. Řídící na věži nám i trochu záviděl, když zjistil, kam letíme, samozřejmě jsme přislíbili, že příště poletí s námi. Po přeletu Lužických hor a Česko-Saského Švýcarska, které tvoří přirozenou hranici České republiky na severu, se pod námi otevřely širé pláně německé verze Polabí. Hlásíme se na Mnichov Info a očekáváme instrukce na změny kurzu, přece jenom prolétáváme přes oblast poměrně husté letecké dopravy v okolí Drážďan a hlavně Berlína. Ale kupodivu letíme v naprosté přímce až k pobřeží Baltu, za občasného ověření polohy u řídícího. Po levé ruce v dálce zahlédneme i bývalou továrnu na vzducholodě, které se dnes vzletně říká Tropical Islands ;-). Přibližně 40 mílí (ne milionů, ale námořních mílí) hlásíme Top of Descent a po povolení začínáme klesat a chystat se na přistání. Runway je krásně dlouhá, přičemž práh dráhy je zaklíněný v písečném mořském pobřeží.

Slečna řídící nás sice upozorní, že máme sedat až za exitem Bravo, ale až když těsně pod kolami vidíme asi tři metry širokou díru v betonu na dráze, pochopíme, že to opravdu myslela vážně… no, bolelo by to. Čistý čas letu z Roudnice je přesně hodina a půl. Cesta z letiště do městečka má dokonale hladký betonový povrch, který zvládáme porůznu na in-linech a malých koloběžkách. Později se dozvíme, že ji stavěli v období války, holt Němci silnice opravdu umí.

Návštěva muzea, elektrárny a celého vojenského komplexu je fascinující a srdce jakéhokoliv technicky vzdělaného člověka musí zaplesat, když vidí ty bytelné a přitom nádherné konstrukce. (Muzeum Peenemunde)

Pohled na původní budovu elektrárny budí obdiv, všechno je postavené precizně, promyšlené jsou průchody, spojení jednotlivých pater a provozů. Opravdu, tohle když nekdo vymýšlel a stavěl, vědel co chce a co dělá.

Detailní pohled na rozprašovač kerosínu do spalovací komory rakety V2. Hliníkový odlitek vyrobený tlakovým vstrikováním tekutého hliníku do formy, ale v roce 1943. Už jenom výpočet průměru jednotlivých vstřikovacích komůrek a minitrysek musel zabrat týdny… a to všechno s logaritmickým pravítkem…

Pak následuje povinná návštěva malého přístavu a ruské ponorky, která má představovat U-boot. To jsou ty paradox doby ;-).

Navečer se vracíme na letiště, platíme relativně směšných 17 EUR za přistávací poplatky a za pár minut startujeme směr Roudnice. Cestu zpátky musíme trochu urychlit, protože se od západu do Čech přibližuje pásmo bouřkové oblačnosti.

Po hodině a dvaceti minutách sedáme v Roudnici, zatahujeme letadlo do hangáru. Ani ne do pěti minut přijde takový slejvák, že nevidíme dráhu, na které jsme před chvilkou přistáli. Bylo to o chlup, ale jenom body se počítají, že jo ;-)? Spokojenost s dárkem a celým výletem byla maximální. Shodli jsme se, že příštím cílem bude pláž Omaha v Normandii…
Celková délka letu Roudnice-Peenemunde-Roudnice: 2 hodiny 50 minut.
Cena za osobu: 6 000 CZK